Vážení představitelé státní správy, společností, firem, vážení rodiče, vážení členové klubu, dámy a pánové.
V každém pořádném diáři je na třetím místě plánovací kalendář. Přestože jsme jen spolkem, snažíme se i my své sportovní potřeby a závazky plánovat. Jen tak můžeme říct, že jsme letos onen pomyslný kalendář beze zbytku naplnili. Jako správci spolku si také uvědomujeme, že mnohé se bez vaší pomoci neobešlo, mnohé jiné by ani nevzniklo.
O to větší poděkování patří Vám všem za jakoukoliv formu pomoci – za finanční příspěvek, za práci formou nefinančního plnění, za dar jako takový, za prostý pocit sounáležitosti. Považujeme si, že v době pro společnost tak těžké, ani jeden z Vás nezůstal stranou v podpoře klubu, který má svoji činnost postavenou na výchově dětí a mládeže.
Je tedy na místě poděkovat také rodičům kluků, mládenců, hráčům A, B týmu, členům klubu, kteří se podobným způsobem, formou klubového příspěvku podíleli na všem, co se v areálu během tohoto roku udělalo, odehrálo, prožilo. Nebylo to jednoduché, ale stálo to za to. A je to i závazek do roku příštího.
A tak jako má každý rok a diář začátek, tak má také svůj konec. Z mnoha důvodů, každý za sebe, se na něj těšíme. Na samém prahu vánočních a novoročních svátků nám Vy, všichni vážení, dovolte popřát jejich příjemné prožití ve společnosti Vám nejbližších a přátel, nůši zdraví a tolik potřebnou energii v této nelehké době.
V upřímné úctě
Jiří Valenčat
předseda spolku
Jiří Krištof
místopředseda spolku
Jirka Šámal je pro mne slušný, inteligentní člověk, jako by byl z jiné planety. Navíc si tuto vlastnost přenesl do svého fotbalového umění, a to nelze natrénovat. Je to režisér, který řídí celou hru svého mužstva. Já měl to štěstí, že jsem Jirku v mužstvu měl (ČFL). Uměl mužstvo strhnout k velkým zápasům a když se něco nepodařilo, dostávalo se mu tvrdé kritiky od majitelů klubu. Jsem hrozně rád, že se stal po skončení kariéry trenérem. Své hráčské dovednosti a zkušenosti tak může předávat svým svěřencům. A za to Jirko dík.
Poznali jsme se v devadesátých letech minulého století v Chebu a prožili společně krásné roky života naplněného fotbalem. Současnost ale již není jen o fotbalu, ale především o hledání vnitřní síly, jak co nejúspěšněji bojovat s překážkami, které život nachystal. Moc a moc ti přeji, abys v sobě našel mnoho sil a bojoval tak, jak jsem tě znal z fotbalového hřiště. Vždy se zaujetím a naplno. A stejně jako hráč i trenér potřebuje k tomu, aby uspěl vedle umění i kus štěstí a náhody, tak i já tobě dnes přeji kamion plný štěstí a té správné náhody.
